VELKOMORAVSKÝ KURÝR

Číslo: 5
31.01.2000
Článků: 103

REDAKCE

ARCHIV
minulých čísel
Rok 1999
Rok 2000

Tribuna

	JAKO PĚST NA OKO
	Ještě k dojíždění školáků ze čtvrti Jarošov
	Chvála písní
	Snažme se, aby se příroda stále usmívala
	HLEDÁM DOMOV, ZN.: SPĚCHÁ
	ANKETA
	POHOTOVOSTNÍ SLUŽBY V UH. HRADIŠTI

JAKO PĚST NA OKO

Stavba kostela v Podolí už trvá téměř čtyři roky. Podle starosty obce Miroslava Křižky převzali záštitu nad stavbou místní věřící. Na její dokončení však prozatím nejsou peníze. - Foto: ok

Přestože okresní město a okolí prodělalo za posledních deset let řadu změn k lepšímu, jsou stále místa, která městům a obcím dělají ostudu. Ať už se jedná o objekty, které majitel získal v restituci a nechává je bez užitku chátrat anebo je příčinou vzniku místa, které působí jako pěst na oko, kulhající kůň byrokracie, nevšímavost a lhostejnost. Píšeme o věcech veřejných a proto i tato rubrika je rubrikou všech našich čtenářů.

Uvítáme tedy i vaše podněty, které snad povedou ke snížení počtu nevzhledných míst v našem okolí. Své tipy volejte na telefonní čísla redakce, případně nás kontaktujte písemně. Můžete využít také e-mailovou adresu kuryr@hitech.cz.

Ještě k dojíždění školáků ze čtvrti Jarošov
NÁZOR

V médiích se v poslední době několikrát objevily reakce rodičů z Jarošova na skutečnost, že jejich děti musí od pátého ročníku základní školy dojíždět do školského zařízení ve Štěpnicích. Znamená to, že dítko musí nastoupit v Jarošově do autobusu a pak dojít pěšky nebo čekat na další autobus, který jej odveze do Štěpnic. To mi připadá, slušně řečeno, nemotorné. Zastupitelé města sáhli po kompromisu a slibují, že bude z Jarošova vypravován speciální autobus, který děti přiveze bez přestupování do Štěpnic. Jisté řešení by to bylo, ale..

Vím, doba se s nikým nemazlí a někdy je nutné přijmout i nepohodlné kompromisy. Na druhé straně by měly být vždy vyčerpány všechny možnosti, aby bylo dobré věci dosaženo. O tom, že děti z Jarošova budou mít díky volnu mezi čekáním na autobusy blízko k nějaké té lumpačině, je nasnadě. Je to jeden z důvodů, proč jejich rodiče tak křičí. Dítě lehce zapadne mezi problematickou mládež, snadno se nechá zlákat k hloupostem, zvlášť, když ho v Hradišti nikdo nezná. V dnešní době to platí dvojnásob, lákadel a laciných zkušeností přibývá.

Moralista by mohl namítnout, že je třeba mládeži důvěřovat, realista by zase mohl zastávat názor, že člověk si má zkusit všechno. Co tě nezabije - to tě posílí. Ale jedno přísloví říká také: příležitost dělá zloděje, a podle mého názoru není od věci nebezpečí minimalizovat. Nikdo z nás, kteří mají či měli děti, nechce svoji ratolest (alespoň většinou) vystavovat zbytečným experimentům, aby si ověřil, jakého člověka vlastně vychoval. Malé dítě je snáze ovlivnitelné než dospělý a tak stojí za to pokusit se jeho povahu do doby, než se osamostatní, kladně ovlivnit. Jistě - zbytek už je na něm.

Možná by mělo stát radním za to, aby ještě jednou zvážili, zda Jarošov potřebuje více dům s pečovatelskou službou, nebo školu. Možná by mělo větší smysl vyhledat či vybudovat objekt pro seniory v Hradišti a domluvit se s nimi na ubytování přímo v okresním městě. Dětí v Jarošově není málo a školu by si jistě zasloužili. Problémem je ale možná to, že zástupce města problém jarošovských dětí tolik nepálí jako samotné rodiče ze zmíněné lokality. Proto jsou jednání od stolu tak jednoduchá. Vím, že proběhla setkání zastupitelů s rodiči z Jarošova. Ptám se ale znova - byly opravdu vyčerpány všechny možnosti? Anebo se jen někomu nechce něco řešit? Platí i tady: co tě nepálí, nehas?

J. POLÁCH, Uh. Hradiště

Chvála písní
FEJETON

Luboš Málek zvedne housle, nasadí smyčec a dá signál muzikantům. A už vzlétá píseň. Jednou veselá, jindy smutná nebo táhlá. Čarovná, krásná, melodická, dojemná. Rozechvěje vás hluboko v nitru, zazvoní kouzelnými zvonky a vy se té písni zcela odevzdáte... Dr. Josef Beneš ve svých esejích o lidových písních si všímá především písní milostných, které tak krásně zpívá Zuzana Lapčíková. Vzpomíná na jeden pořad brněnské televize: "Zatímco rakouské soubory v smutně černých krojích se na pódiu pohybovaly v uměle panenských kreacích a zpívaly nazajímavě, naše soubory v pestrých krojích a temperamentních tanečních a zpěvných projevech uchvacovaly diváky."

Zažil jsem něco podobného při zahájení jedné výstavy ve Znojmě. Vystupoval tam soubor z Dolních Rakous. Byl značně početný. Přítomní jej vyslechli a zdvořile zatleskali. Píseň se jich hlouběji nedotkla. Pak přišel Jura Pavlica se svými dvěma kamarády a jen zazněly první tóny jeho táhlice, všichni byli chyceni, oči lidem vzplály a slováčtí hudci sklidili bouřlivý potlesk. Mezi lidi se dopředu prodíral Landovský, usmíval se na všechny strany a tiše prohazoval: "To je, co?" A bylo!

V písních je obvykle tím hlavním melodie. Ale jsou písně, u kterých jako by se melodie nepodařila, jejich skutečná síla spočívá v textu. Nečekaně jsem narazil na píseň z Březové. Tady je:

Indá, bože, časy bývaly,

keď jsme na Brezovej sedali,

zasvietil mesáček na náš dvor,

ach, to bolo krásné, bože moj.

Melodii jsem nikdy neslyšel. Ale kolik je v těch prostých slovech poezie, kolik se v nich skrývá nostalgie! Něžná vzpomínka je plná stesku po krásných a tichých chvílích, za každým slovem tušíme vroucí cit a hluboké okouzlení. To je skutečná poezie. Naprostá upřímnost a bezelstnost zasahuje posluchače. Melodii jsem nikdy neslyšel. A vůbec mi to nevadí. Ten text má v sobě neobyčejný poetický náboj.

Písně jdou s námi všemi peripetiemi života, pomáhají nám překonávat obtíže i zvládnout radosti, jak je přináší čas. Tak to asi také cítil Karel Čapek, když psal o babce flašinetářce, která vyhrávala na pražském dvorku: "Jednu z nich musí každý člověk zpívat s sebou, zpívám ji tedy, a zpívají ji zároveň všechny služky v okolí, a dole truhláři, a za dvorkem ševcovi tovaryši, i stoupá naše píseň k nebi a líbí se Bohu, neboť ji zpíváme společně."

Slyšíte, co je za těmi slovy? Slyšíte ten tichý povzdech? Zní zcela čapkovsky: "Kdyby si tak všichni lidé společně zpívali, místo aby vedli spory a války!"

Neboť píseň je studánka živé vody.Jen si naber, člověče. Dna se stejně nedobereš.

MIROSLAV KAPINUS

Snažme se, aby se příroda stále usmívala
DOPISY

Polibkem na rty, úsměvem zkrášlené, začíná láska. Snad bezpochyby každá. V každou hodinu jitřní či noční, v každou minutu i vteřinu se jí lidé takto zaslibují. Není nad to nic všednějšího. S neskrývanými obavami se nám dokonce jeví, že se příliš veřejným stal polibek a že ti, kteří dnes i na rušné ulici odkládají školní brašny, líbáním předvádějí vzdornou ukázku, že si sami vyšlapávají cestu, do níž jiným už nic není. Jen aby při svých polibcích vydrželi - míní starší lidé s úzkostí. Aby pak i toho večera, v němž se bude připozdívat, měli stále dost sil k polibku z lásky. A dovedli k němu připojit také polibek syna, dcery k svraštělé a žilami jakoby nateklé ruce matky či otce. Neboť jako je pocel rozníceným ohništěm lásky, tak zůstává nepomíjivým svědectvím života kdykoliv.

Proč jsem začal polibkem, když chci hovořit o přírodě? Nezaslouží si polibek také ona, a doslova na svá usměvavá ústa? Dotýká se nás přece její krása, jsme zajatci proměn, jež se v ní ze dne na den odehrávají. Jaká ale je, a hezky popravdě, ta naše "povaha", kterou jsme tedy dosadili do přírody kolem nás? Přesně odpovídá jen našemu vztahu k ní, je to reprodukce naší produkce, jsou to výslednice krátkodobých i dlouhodobých činů. Vidíme se v nich jako v zrcadle a stydíme-li se nad jejich odrazem, je to vždy naše nejvlastnější provinění. Příroda si žádá polibek na dychtivé rty. Čeká na něj. Ještě se stále usmívá a ač poraněná, neumírá. Slunce ji stále ještě osvicuje, i když den obnažuje leckeré pohmožděniny a stále zkrvavená poranění. Ale pořád je to ještě podle Máchy - "kolébka i hrob náš," příroda plodonosná. Půda, tak bytostně podstatná její část, je dosud rodící a chlubící se ztěžklými klasy, ale nejen jimi. Dejme přírodě svou lásku a do každého vztahu k ní promítněme to jediné a potřebné jméno. Ona nám ji jistě oplatí. Všechna úroda polí, veškerá plodnost sadů, hutnost vyzrálých kmenů v lesích i prameny čisté vody jsou zjevnými snubními prsteny milenců člověka a přírody. Neoddalujme ani o měsíc, ba ani o den toto vzácné spojení, protože již dnes lze věřit, že přírodu nedědíme po předcích, ale vypůjčujeme si ji od dětí. Nepromarněme tedy nic ze svého společného bohatství.

ZDENĚK SKALIČKA

HLEDÁM DOMOV, ZN.: SPĚCHÁ

Nalezení psi, které představuje naše rubrika, jsou na několik týdnů umísťováni do kotců v objektu HRATES Uherské Hradiště (dříve Technické služby města) a pokud se nepřihlásí jejich majitel nebo člověk, který má o jejich získání zájem, zvířata jsou odvezena do útulků v jiných okresech.

Pokud o zvíře projevíte zájem, volejte na tel. číslo Městského úřadu v Uherském Hradišti 0632/525111 nebo 0632/525211.

Obrátit se lze také na uherskohradišťskou Městskou policii, tel. č. 0632/525501. Zvířata jsou v objektu HRATES Uh. Hradiště umístěna po dobu 2 - 4 týdnů.

O své zkušenosti s odebranými psy se můžete podělit i s ostatními čtenáři prostřednictvím redakce.

Z vlčáka, který se zaběhl už v prvním lednovém týdnu, měli pracovníci HRATES zpočátku strach. Zvíře se však projevilo jako bezproblémové a přátelské.

Foto: ok

ANKETA
Myslíte si, že by se podmínky odsouzených v českých věznicích měly zlepšit?

Vlasta Durďáková - 38 let, komerční pracovnice
Rozhodně ne. Ti lidé by si měli uvědomit, že tam nejsou na dovolené. Za svou vinu by měli pykat a ne hledat další výhody.

Hana Santlová - 21 let, studentka
Nikdy jsm nad tím nepřemýšlela. Asi to bude proto, že ve věznici nikoho nemám. Ale myslím si, že za svůj trest by měli pykat a podmínky by neměly být takové, aby se tam cítili jako doma.

Tomáš Nostarovský - 17 let, student
Podle mého názoru by měli vězni v naší republice mít podmínky ještě horší než doposud.

František Prokeš - 42 let, řidič
Nevím, těžko říct. Asi by bylo dobré se s těmi podmínkami seznámit. Ale myslím si, že jejich podmínky nejsou zas tak zlé.

POHOTOVOSTNÍ SLUŽBY V UH. HRADIŠTI


O víkendu 5. - 6. února 2000 jsou občanům k dispozici tyto pohotovostní ambulance:

STOMATOLOGIE: 
sobota 5. února - MUDr. Fiedorová, pasáž Atrium, Masarykovo nám., Uh. Hradiště, č. tel. 0632/ 540 884, 
neděle 6. února - MUDr. Horáková, ul. Pod Svahy 1007, č. tel. 0632/ 570 637

LÉKAŘSKÁ POHOTOVOST PRO DOSPĚLÉ (ul.Františkánská) 
- soboty, neděle - nepřetržitě, tel. 0632/554 235

VÝJEZDOVÁ POHOTOVOST - č. tel. 0632/552 555 

POHOTOVOST PRO DĚTI A DOROST 
- (ul. Františkánská),  so, ne, svátky - 8.00 - 20.00 

LÉKÁRNY 
- so 5. února - nemocnice Uh. Hradiště,  ne 6. února - ul. Havlíčkova

Velkomoravský kurýr
Regionální týdeník okresu Uherské Hradiště
č. 5 ze dne 31.01.2000
Vaše připomínky a náměty posílejte na E-mail redakce: kuryr@hitech.cz

Program a aktualizace Stanislav Lopata
hudba@hradiste.cz
Čas zpracování: 0 sekund

www.hradiste.cz