Co taky zaznělo v sále při debatě přítomných diváků s Janem Burianem...
Jak jste se cítil při rozhovorech s oběma protagonisty?
Strašně dobře, protože mám oba dva moc rád a nesmírně si vážím toho, čím jsou, a toho, co prožili. Srovnejme si to s tím, jak si tady pořád stěžujeme, že se máme špatně. V porovnání s tím, co si zažili oni, je to nic.
Chtěl bych se zeptat, zda je možné vaše knihy koupit na splátky. Omlouvám se, jsem chudý student.
Samozřejmě. Ale vůbec se za to neomlouvejte, já se vám naopak omlouvám, že jsem bohatej umělec.
Jak se díváte na demokracii v naší zemi?
Všechno je na dobrý cestě. Ještě dvacet třicet let a máme ji. V poslední době je módní říkat, že je to tady hrozný. Vůbec to není hrozný, je to opravdu na dobrý cestě. Mně se moc líbí slova přidělence Evropské unie pro vstup naší republiky. Ten byl kdysi naprosto šokován tím, jak se tady podceňujeme. Podle jeho názoru jsme prý skvělí a udělali jsme tady velkej kus práce.
Jak se vám v Chile líbilo?
Chile je nejbohatší země v Jižní Americe, navíc procházející velkou recesí. Její obyvatelé jsou tedy vystaveni velkému riziku konzumismu. Ten se tam projevuje již dnes, a to v daleko větší míře než u nás. Je to dáno tím, že Chilané mají totiž ještě pořád na paměti, jak byli kdysi chudý. Je tam daleko více supermarketů, po kterých se jezdí s těmi obrovskými košíky. Nakupující do nich házejí, co jim přijde pod ruce, aby všem ukázali, že na to mají. Pak to u pokladny vytahují zpět. Dneska tam už dokonce u pokladny stojí vždy jeden zaměstnanec supermarketu, který ty věci nosí zpátky na místo.
Jak jste se vlastně dostal do Chile a k dvěma protagonistům vašeho dokumentu?
Asi před čtyřmi lety jsem se nechal ukecat jedním doktorem, spolupracovníkem mojí ženy, který tvrdil, že Chile je nádherná země a že tam musím jet. Říkal jsem si, že je to blbost, protože jsou tam krokodýli, ale nakonec jsem po dvouleté přípravě odjel. Z tohoto pobytu následně vznikla kniha. Chodil jsem tam od jednoho přítele k příteli, až jsem úplnou náhodou narazil na pana Steina a pana Patovského. Když jsem se vrátil, přišla za mnou jedna dramaturgyně s návrhem, ať materiál nějak zpracuji a ať napíšu nějaký scénář. Odjeli jsme proto do Chile znovu a z této druhé cesty vznikl tento dokument.
